Kam se uchýlit, když jaderné zbraně způsobí učiněnou spoušť a na povrchu Země se již nedá žít? Co třeba podzemí? Moskevské metro tvoří rozbujelá síť tunelů a stanic, které si Moskvané přetvořili na nová městečka a začali tu nový život. Praha se má co ohánět se stavbou další linky, aby se zachránila, konec přijde ještě před rokem 2033!
Přiznávám se, mám ráda smyšlené příběhy o jiných světech. Baví mě, ráda o nich čtu a představuji si, jak asi vypadají a jak tam lidé žijí. Jako malé mi učaroval Harry Potter a nakreslila jsem několik plánků Bradavic, jeden z nich mi ještě dlouho poté visel nad postelí. Ráda jsem koukala na Star Wars a to ani ne tak kvůli všem těm bitkám, světelným mečům a Obi-Wanu Kenobi (to snad jenom trošku), ale spíš kvůli těm zajímavým planetám a živočichům na nich. Představovala jsem si, že tam někde nahoře fakt jsou, mají vlastní zvyky, kulturu a bylo by príma se tam někdy podívat.
Teď tu sedím u počítače a vedle sebe mám otevřenou knihu Metro 2033, kterou napsal Dmitry Glukhovsky (to je tedy přepis do latinky, to vám povím). Není nalistovaná na oblíbené historce ani na dramatickém závěru, vlastně jsem přelistovala až na úplný konec, abych se mohla kochat barevnou mapkou moskevského metra. Jsou tu barevně vyznačené linky, na kterých se odehrával děj knihy, symboly označují stanice různých politických uskupení, nebezpečné či opuštěné stanice a tak dále. A i když vím, co se ve spletitých tunelech metra může stát a jaké nebezpečí v nich hrozí, stejně bych se tam chtěla podívat. Má duše průzkumníka se tetelí, přesně tuhle knížku jsme potřebovala číst!
Ale popořádku... S jadernými zbraněmi není radno si zahrávat, to dnes ví i malý Pepík ze sousedství. Bohužel, někdy je každá rada a poučka drahá, zvlášť když se naštve někdo opravdu mocný. To pak létají střely hlava nehlava a ze zeleno-modré planety je rázem dost poničená a prozářená koule putující vesmírem. Glukhovsky ve své vizi nechal přežít dosti početnou skupinu Moskvanů, kteří se před jaderným zářením uchýlili do metra a začali zde nový život. Ve stanicích si vytvořili stanová městečka, pěstovali houby a třeba i prasata nebo slepice. Vznikla komunistická a fašistická uskupení, která si zabrala některé stanice a která bojovala, vyhrožovala a znepříjemňovala životy druhým tak, jak to známe. A ve středu celé sítě byla vybudována Polis, hodobóžové centrum všeho vědění a bohatství. Prostě a jednoduše se svět scvrknul do jedné mapky MHD.
Stanice VDNch uzavírá jednu z linek metra, za ní je už jen temný tunel vedoucí ke stanici Botaničeskij sad, kde nikdo nebydlí. Bezpečnostní opatření byla ještě navýšena, když se přes Botaničeskij sad do podzemky začala vloupávat podivná dravá stvoření z povrchu, ďáblové. Jejich síla roste a jejích útoky jsou čím dál silnější, společnost na VDNCh začíná být promořená strachem a atmosféra pohodové stanice je rázem ta tam. Nejvyšší čas zapojit do hry mladého hrdinu, který je tak naivní, že se bez přemýšlení pustí do záchrany své domácí stanice, potažmo celého podzemního světa, který je tak statečný, že to neotočí za prvním pražcem v tunelu, a který má pořádný kusanec štěstí. Seznamte se s Arťomem!
Všichni víme, že život není jednoduchý a že když něco chceme, tak to nikdy nejde hned, navíc nám pořád někdo hází klacky pod nohy. Arťoma to zjištění také čeká, cesta za záchranou domova se mu několikrát zkomplikuje a mockrát bolí. Díky tomu ale potká mnoho zajímavých lidí, zažije nespočet příhod a podívá se na místa, o kterých dřív ani nevěděl, že existují. A čtenáři jsou všude s ním.
Glukhovsky vybudoval zajímavý svět, který mě bavilo zkoumat. Pokud bych měla říct důvod, proč jet do Moskvy, v první vteřině by mě napadlo metro. Ani ne tak kvůli těm skvostným sálům, které známe všichni z fotek, ale abych mohla projet všechny stanice, kterými Arťom na své cestě prošel. Představovat si, že tady padl do spárů fašistům, tady vsadil svůj život při krysích závodech a odtud zase poprvé v životě vystoupal na povrch a uviděl město.
Ano, občas byly všechny ty popisy poněkud rozsáhlejší, než by se mi líbilo, ale zaprvé tohle mají ti Rusové snad v genech, zadruhé si zvídavý člověk může opravdu všechno představit do detailu, zatřetí - stejně vás nakonec smete vlna akce, napětí a dobrodružství, která vás vyplivne až o hezkých pár stránek dál. Není tedy třeba se popisů bát, mají své místo a svůj důvod, slouží třeba k tomu, abyste mohli jít spát, abyste mohli vystoupit z tramvaje nebo vlaku, jít do práce a tak podobně. Bez nich byste tu knihu jen těžko pouštěli z rukou.
Dobrou zprávou je, že kniha má pokračování! Kupodivu se jmenuje Metro 2034 a už je připravená na stole, abych se do ní mohla záhy pustit. I když mám spoustu čtení a učení do školy, je jasné, že druhý díl MUSÍM přečíst co nejdřív. Vítě proč? Metro 2035 vychází v češtině už za chviličku! Nemůžu se dočkat, první díl trilogie byl skvělý!
Kniha: Metro 2033
Autor: Dmitry Glukhovsky Překlad: Rudolf Řežábek
Vydal: Knižní klub, 2010