Největší neštěstí je, když jste nadšení, rozjuchaní a těšíte se, ale pak to celé nedopadne podle vašich představ. Je to sice super, je to krásné, ale nesplňuje to vaše naddimenzovaná očekávání. A to se mi stalo s Metrem 2034. Kniha je to velmi dobrá, není moc věcí, které by se jí daly vytknout, ale brada mi na konci knihy nespadla. A mrzí mě to.
V poslední době mi vyšlo hodně plonkových minut, kdy jsem se nemohla učit, zato začíst jsem se mohla parádně. Dlouhé cesty k našim a od nich zpět do Prahy, stejně tak dlouhá cesta tramvají na brigádu nejsou k psaní prací do školy tím pravým prostředím, ale hltat Metro, to by mi šlo! Navíc jsem byla dobře naladěná prvním dílem trilogie, tak jsem se do Metra 2034 vyloženě zakousla.
Zpočátku jsem však marně hledala Arťoma, trochu nezkušeného truhlíka s naivním pohledem na svět, který v sobě skrývá potenciál statečného hrdiny. Ten zůstal schovaný na jedné ze stanic, na které se sice odehrávalo drama, kde šlo o život a o smrt, ale nám čtenářům nebylo dáno být jeho součástí. Na nás zůstalo mapovat cestu k záchraně této stanice z vnějšího pohledu a doprovázet na pouti metrem Huntera, kterého známe z předchozího dílu, a Homéra.
Hunter, který během bojů s ďábly na VDNCh zmizel z podzemí moskevského a byl považován za mrtvého, se záhadně zjevil na opačné straně podzemky, kde sebe, svoji poničenou tělesnou schránku a pomuchlanou duši skryl před svými bývalými kolegy. Na Sevastopolské ho kromě velitele nikdo neznal, nicméně si brzy získal respekt vojáků, ale také pověst značně nerudného a nemluvného muže. Podivná zmizení nejdříve obchodní karavany a poté i vojenské hlídky, které se vypravily ze Sevastopolské k Hanze, donutila Huntera, aby se zvedl z pasivity ve stínu stanoviště předsunuté hlídky a vydal se přijít záhadě na kloub.
Na cestu si s sebou vzal Homéra, starce, který dříve v metru pracoval a znal každý tunel, zkratku i odbočku. Ale také tak trochu filozofa, který toužil po sepsání vlastní knihy a po tom, aby našel pomyslný smysl svého života. Homérovy zamyšlené postřehy se staly dominantou celé knihy, takže druhý díl trilogie se místy zdá být lehce protahovaný a více filozofující než akcí nabitý díl první. Poznáme sice další stanice rozvětvených linek moskevského metra, nebude jich ovšem tolik a také nebudou popsány do takových detailů, ačkoliv třeba Ruda linie by si to zasloužila. Ale na tu nebyl čas, její návštěva patřila mezi ty kvapnější a dynamičtější momenty knihy.
"Máš za sebou špatný život?" zajímala se s účastí dívka.
"Spíš nudný. Když je jeden den jako druhý, proletí kolem tebe tak rychle, až ti připadá, že ten poslední den se blíží přímo šílenou rychlostí," pokusil se Homér o vysvětlení. "Obáváš se, že už nestihneš nic vyřídit. A každý z těch dnů je naplněn tisíci drobnostmi. Jakmile se zbavíš jedné, rychle se nadechneš a vrhneš se na další. Nakonec nemáš sílu ani čas, abys vykonala něco skutečně důležitého. Vždycky si pomyslíš: No dobře, zítra s tím začnu. Ale žádný zítřek nikdy nenastane, pořád žijeme jen v nekonečném dnešku."
(Příklad Homérova filozofování, které se mi zrovna dosti líbilo. Naprosto vystihuje mé současné pocity.)
Kromě Homéra nám do knihy přibude i postava Saši a Leonida. Stejně tak se dozvíme o nových přízracích a tajích metra. Nebojte, i napětí a akce bude, ačkoliv se vám to po mém popisu úplně nemusí zdát. To je jen má rozpačitost z toho, že jsem dostala něco jiného, než jsem čekala. Ale už jsem se přes to vlastně docela přenesla a zpětně se mi ta kniha líbí čím dál víc. A dojde vlastně i na toho Arťoma, slibuji!
Před pár dny vyšel třetí díl, Metro 2035. Dávám si závazek, že jen co ho ulovím, budu listy otáčet s čistou hlavou bez touhy po starých známých. Nechám se překvapit novými stanicemi a dalšími děsivými historkami. Vlastně se už zase začínám těšit!
Kniha: Metro 2034
Autor: Dmitry Glukhovsky
Překlad Rudolf Řežábek
Vydal: Knižní klub, 2011