Když se řekne Finsko, taky slyšíte ten hrkotavý jazyk, ve kterém snad i zamilovaná báseň zní jako výhrůžka? Tady přece musí umět psát horory! Jen ten název, Bába Motyka, je trochu směšný. Ale nebojte, ten smích brzy přejde. Až se bába Motyka zjeví, vyplázne na vás černý jazyk a sekerku vám zarazí do zad.
Tahle knížka mě bavila velice a mrzí mě, že jsem neměla více času na čtení v jednom kuse. Příběh je totiž poměrně spletitý, Marko Hautala přeskakuje mezi různými postavami a mění i čas dění, takže když čtení moc přerušujete, začnete záhy ztrácet pojem o čase a místě.
Jediným větším zaškobrtnutím v celém strašidelném příběhu pro mě byla postava Kontrolora, která se objevila v samém závěru knihy. Nejspíš měla vysvětlit celé ten fenomén báby Motyky, tajemné opuštěné vily, kam lidi z okolí nikdy nechodí, a podivínského rybáře, který otrlým drzým návštěvníkům vily zasekává háček na vlasci do zad. Ale podle mě to bylo zbytečné, akorát to narušilo tu správně strašidelnou atmosféru, najednou to bylo celé "moc logické".
Celou recenzi knihy o bábě, co nesnáší malé zlobivé děti (i dospělé), dokáže splynout s prostředím jako chameleon a nejvíc si pochutná na starém lidském srdci, najdete na webu Neoluxoru, kterému děkuji za recenzní e-book.
Kniha: Bába Motyka
Autor: Marko Hautala
Překlad: Linda Dejdarová
Vydal: Knižní klub